Funkce

nejprve zjistí, zda je spořič k dispozici a pokud ano, spustí jej. V opačném případě se samozřejmě nestane nic a funkce vrátí na výstupu hodnotu false. I rychlé spuštění spořiče se může hodit jako miniaplikace (viz. předchozí příklad s vypínáním monitoru) a navíc zde odpadá i starost s opětovným programovým "probuzením" systému.
Na úplný závěr jsem si nechal deaktivaci a opětovnou aktivaci spořiče (neboli zakázání a povolení systému spořič aktivovat). K čemu je to vlastně dobré? Napadá mě hned několik využití, lépe řečeno aplikací, které tuto funkci využívají. Kupříkladu MediaPlayer nebo jiný váš oblíbený přehrávač videosouborů tuto funkci zcela jistě využívá, protože by asi nebylo moc příjemné, kdyby se vám po pár minutách filmu náhle zjevil spořič obrazovky a museli jste každých pár minut pro jistotu pohnout myší, aby se neobjevil znovu.